Když se férové zacházení změní v diskriminaci

Co je diskriminace

Diskriminace znamená nerovné zacházení s lidmi na základě určitých osobních znaků, které nemají žádný vliv na jejich pracovní výkon. Mezi tyto znaky patří např. barva pleti, sexuální orientace, náboženské vyznání, věk nebo pohlaví. Zákoník práce i antidiskriminační zákon výslovně zakazují diskriminaci.

Přímá a nepřímá diskriminace

O přímé diskriminaci můžeme mluvit, pokud je s pracovníkem či uchazečem o zaměstnání zacházeno hůře na základě jeho osobních znaků. Například:

• Personalista raději přijme muže na novou pracovní pozici, protože žena v mladším věku by mohla odejít na mateřskou dovolenou.
• Při pohovoru se uchazeč nad 45 let dozví, že firma hledá někoho mladšího a dynamičtějšího.

Nepřímá diskriminace se tváří na první pohled nevinně, ale ve výsledku znevýhodňuje nějakým pravidlem či podmínkou určitou skupinu, aniž by to bylo výslovně řečeno.

• Firma požaduje bez konkrétního opodstatnění, aby všichni zaměstnanci pracovali do 18:00 hodin, což ale znevýhodňuje rodiče malých dětí, kteří je tak nestihnou vyzvednout ze školky.
• V pracovním inzerátu např. na pozici do výroby se dočtete, že uchazeč musí mít perfektní češtinu bez přízvuku, což diskriminuje cizince, kteří tak práci nezískají. 

Jak se bránit diskriminaci

Pokud máte dojem, že se k vám zaměstnavatel nebo kolegové chovají diskriminačně, snažte se zachovat klid a situaci řešit systematicky.

1. Zaznamenávejte si vše důležité
Pište si poznámky o tom, kdy a jak k diskriminaci dochází. Zaznamenejte data, jména, případné svědky, e-maily nebo zprávy, které ji mohou dokládat. Tyto záznamy mohou později sloužit jako důkaz.

2. Ověřte si, že skutečně jde o diskriminaci
Někdy může být za problémem nedorozumění nebo organizační chyba. Pokud si nejste jisti, konzultujte situaci s někým důvěryhodným – odborovým zástupcem, HR specialistou nebo právníkem.

3. Řešte problém interně
Nejprve se obraťte na přímého nadřízeného nebo personální oddělení. Firmy by měly mít nastavené mechanismy, jak podobné podněty řešit a povinnost chránit oznamovatele. V některých organizacích, zejména v korporátních společnostech, existuje i ombudsman či etická linka, kam lze diskriminaci nahlásit anonymně.

4. Využijte externí pomoc
Pokud interní řešení nepomůže, podejte podnět k prošetření události na inspektorátu práce, který dohlíží na dodržování pracovního práva. 

V krajním případě je možné podat žalobu k soudu. Zákon stojí na straně poškozeného – ten nemusí dokazovat samotnou diskriminaci, ale pouze předložit skutečnosti, které ji naznačují. Důkazní břemeno pak nese zaměstnavatel, který musí prokázat, že jednal spravedlivě.

Ochrana oznamovatelů

Antidiskriminační zákon zaručuje každému pracovníkovi právo na rovné zacházení. Pokud zaměstnanec čelí diskriminaci a rozhodne se bránit, nesmí být kvůli tomu nijak postihován, ať už výpovědí, snížením mzdy nebo přeložením na jinou pozici. Takové chování by bylo považováno za formu odvety, která je sama o sobě nezákonná. Zaměstnanci mohou také požadovat náhradu nemajetkové újmy, pokud jim diskriminace způsobila psychickou nebo profesní škodu. Výše odškodnění se určuje podle intenzity zásahu, délky trvání i dopadu na život poškozeného.

V posledních letech se stále více hovoří také o ochraně whistleblowerů – tedy osob, které upozorní na protiprávní jednání v organizaci. Tyto osoby by měly mít zajištěnu anonymitu i ochranu.

Pozitivní diskriminace

Tato forma diskriminace má vyrovnat již existující nerovnosti a vyrovnat šance znevýhodněných skupin. Na rozdíl od běžné diskriminace, má diskriminace pozitivní sloužit jako určitý nástroj podpory rovnosti. Cílem není zvýhodnit určitou skupinu lidí, ale umožnit férový přístup tam, kde by jinak zaměstnanci čelili překážkám.

V praxi se může projevovat různými způsoby. Například při výběrových řízeních může mít zaměstnavatel právo dát přednost uchazeči z určité znevýhodněné skupiny – přijme raději ženu v oboru, kde převažují muži, nebo osobě se zdravotním postižením, pokud jsou oba kandidáti stejně kvalifikovaní. 

Pozitivní diskriminaci však mnozí vnímají spíše kontroverzně. Její kritici tvrdí, že může vést k opačnému efektu, tedy že začne být znevýhodňována většinová skupina. Její zastánci však argumentují, že skutečná rovnost neznamená zacházet se všemi stejně, ale poskytnout každému stejné pracovní podmínky. Jinými slovy – jde o nástroj, který má odstranit bariéry, nikoli vytvořit nové.

Najděte si novou práci ihned

Diskriminace od kolegů

Diskriminace se může projevovat i v kolektivu mezi zaměstnanci. Mezi typické projevy patří posměšky, pomluvy nebo vylučování z týmových aktivit. I tyto projevy ale spadají do odpovědnosti zaměstnavatele, který má povinnost zajistit bezpečné pracovní prostředí. Pokud se diskriminace odehrává mezi kolegy, měl by bez zbytečných odkladů zasáhnout nadřízený nebo HR oddělení. Dlouhodobé přehlížení tohoto chování vede k narušení důvěry a může mít dopad i na reputaci firmy.

Zaměstnanec, který diskriminaci vidí u druhých, by ji rozhodně neměl přehlížet. Mlčení ji totiž posiluje. Naopak otevřená komunikace může situaci zlepšit a pomoci poškozené osobě cítit se bezpečněji.

Prevence diskriminace

Klíčovou roli v prevenci diskriminace hraje sám zaměstnavatel. Ten by měl vytvářet prostředí, kde se všichni zaměstnanci cítí respektováni a mají stejné šance na rozvoj. Firma by měla mít jasně formulovaný etický kodex nebo vnitřní směrnice, které stanoví nulovou toleranci k diskriminačnímu chování. Manažeři i zaměstnanci by měli být pravidelně školeni o tom, jak diskriminace vypadá, jak ji rozeznat a jak postupovat, pokud se objeví.

Velmi dobře v tomto ohledu fungují firmy, které podporují diverzitu a inkluzi, tedy různorodé týmy, které se vzájemně doplňují, podporují a inspirují. Může jít o zaměstnance s různým věkem, zkušenostmi či kulturním zázemím. To přináší nejen různé pohledy na řešení pracovních úkolů, ale také větší kreativitu a efektivitu. 

Psychické a pracovní dopady diskriminace

Dlouhodobé vystavení diskriminačnímu chování má zásadní dopad nejen na psychiku, ale i na pracovní výkon. Zaměstnanci pociťují stres, úzkost, ztrátu motivace a sebevědomí. Často se bojí ozvat, aby nepřišli o práci, a raději mlčí. To ale vede k postupnému vyhoření a zhoršení vztahů v týmu. Diskriminace navíc negativně ovlivňuje celkovou pracovní atmosféru. Když se proti ní ohradíme, pomůžeme tím zlepšit pracovní prostředí pro všechny!