Ženy budou mít podle zákona stejné platy jako muži. V Čechách ale ne, s novinkou přišel Island

„Je čas udělat v této věci něco radikálního,“ prohlásil při oznamování zákona islandský ministr pro rovnost a sociální záležitosti Thorsteinn Viglundsson. „Z úplné rovnosti pohlaví budeme profitovat všichni,“ dodal k tomu islandský premiér Bjarni Benediktsson.

Novému opatření chybí ještě schválení islandským parlamentem, to je však vzhledem k rozložení politických sil považováno za automatické. Mimochodem, zastoupení mužů a žen je v něm takřka půl na půl.

Povinnost prokazovat platovou rovnost se bude týkat všech společností, které mají více než 25 zaměstnanců. Vládní úřad bude firmám vydávat certifikát, že nařízení dodržují, s platností na tři roky – pak si ho budou muset zase obnovit.

Podobné směrnice už schválily v prosazování rovných platů pro muže a ženy i jinde, například v některých kantonech ve Švýcarsku či v americkém státě Minnesota. Island je však prvním státem, kde se stane tento požadavek povinným a kde bude platit pro všechny firmy v zemi, tedy nejen pro ty státní, ale i pro soukromé.

Island se přitom posledních osm let umisťuje na prvním místě v žebříčku Světového ekonomického fóra (WEF), které sleduje odstraňování genderové nerovnosti.

Není velkým překvapením, že v žebříčku WEF následují Island další skandinávské země (Švédsko, Norsko a Finsko) proslulé mimo jiné velkým zastoupením žen v politice. Česko je v tomto žebříčku na 25. místě – hned o příčku za ním je například již zmiňované Švýcarsko. Například v loňském roce ženy v České republice vydělávaly v soukromém sektoru v průměru o 24 procent méně než muži. Měly průměrně kolem 23 400 korun hrubého, muž si přišel na zhruba 30 800 korun. Ve veřejné sféře pracovnice dostávaly v průměru o 17 procent peněz méně, a to zhruba 26 200 korun. Muži měli 31 400 korun. Vyplývá to z údajů informačního systému ministerstva práce.

I přes toto výsadní postavení Islandu jako průkopníka genderové rovnosti statistiky ukazují, že o platech v zemi to až tak úplně neplatí. Poslední statistiky totiž ukázaly, že Islanďanky dnes stále vydělávají o 14 až 18 procent méně než tamní muži.

V loňském roce například vyšly Islanďanky do ulic. A z práce odešly dříve přesně o tolik minut, kolik procent tvoří rozdíl mezi platy mužů a žen. Chtěly tak naznačit, že v podstatě zbytek pracovní doby pracují zadarmo.