Číšníci a servírky to nemají jednoduché. Co je nejvíc vytáčí?

1) Jediný stůl není prostřený a sednou si právě k němu. To nevidí, že se na něj teprve chystám a akorát mi tam budou překážet?

2) Jasně. Dojdu vám pro další pivečko. Stejně jako jsem šel před chvíli pro jedno a předtím taky. To jste rovnou nemohli říct kolik jich chcete, abych nemusel lítat každou minutu?

3) Když mě nepozdravíte, proč bych měl automaticky hned zdravit napřed já. Host je sice host, ale slušnost by měla fungovat na obou stranách.

4) Přijdou dva, ale pročby si nesedli ke stolu pro osm lidí?

5) Rezervačku mají na šestou, ale dorazí v sedm a ještě se tváří jakoby nic. Přitom by stačilo třeba jen zavolat.

6) Rodiny s malými dětmi si myslí, že jsou středem světa. Přijdou, kočárek postaví do místa, kde potřebujeme chodit a děti nechaj běhat po restauraci a řvát, protože ostatní hosti to přece pochopí. Nepochopí, obtěžuje to je ale i nás.

7) Jsme v restauraci a ne doma, tak proč dodržovat pořádek.Použitý ubrousky narveme do sklenic, po stole roztaháme párátka a podtácky, zbytky jídla necháme na nepochopitelnejch místech a aby to byla pořádná chuťovka, ještě nacpeme do popelníku k vajglům něco pořádně mokrýho. Fuj. Rád bych někdy viděl, jakou maj hosti kuchyň doma.

8) Máme jasně nastavený jídelní lístek a stejně zkusí, jestli si mohou dát něco jinýho. Kde to jsme? Do železářství si taky nepůjdu koupit spodní prádlo.

9) Udiveně se ptají. "Vy už zavíráte?" Ne, mě jen baví stát uprostřed lokálu se zvednutýma židlema a klíčema v ruce.

10) Dýško zaokrouhlují, utratí několik stovek a pak mi dají pětikorunu.

11) Fórky typu: "Jé, já asi nebudu mít na zaplacení, vezmete mě do kuchyně mýt nádobí?" Není to originální a ano, není to vtipné.