Klouzavka nebo pružná pracovní doba. O co vlastně jde?

Časový úsek, kdy jste povinni být na pracovišti, se nazývá základní pracovní doba. Pružné rozvržení pracovní doby se může týkat všech zaměstnanců zaměstnavatele, nebo jen některých provozů či úseků. Začátek a konec základní pracovní doby určí zaměstnavatel. Záleží na zaměstnavateli, jak dlouhou základní dobu stanoví – např. 4 hodiny nebo 6 hodin apod. – a od kdy do kdy budou zaměstnanci muset být na pracovišti.

Výhody:

- V rámci daných pravidel si sami volíte začátek a konec směny, takže nechodíte nikdy pozdě.
- Dá se lépe ladit pracovní doba a volný čas.
- Když nutně potřebujete vyřešit osobní problém, nemusíte si brát dovolenou.

Může mít také různé formy

- pružný pracovní den
- pružný pracovní týden
- pružnou pracovní dobu po čtyřtýdenní období

Ať je zvolena jakákoli forma, platí vždy, že zaměstnanec je povinen odpracovat základní pracovní dobu, kterou stanovil zaměstnavatel. K tomu je pak potřeba odpracovat zbytek pracovní doby ve volitelné formě. Tento zbytek musí být odpracován v rámci pracovního dne u pružného pracovního dne, v rámci týdne v případě pružného pracovního týdne a u pracovního čtyřtýdenního období musí zaměstnanec odpracovat stanovenou délku pracovní doby v rámci měsíce v době, kterou si volí sám.

Zavedení pružné pracovní doby není vždy možné. Nejde to například ve vícesměnných provozech. Také tam, kde na sebe jednotlivé výrobní procesy navazují, nelze tento způsob stanovení pracovní doby použít. Podobně je tomu v oborech, kde se poskytují služby veřejnosti. V těchto případech mohou výhodu flexibilní pracovní doby využívat pouze někteří pracovníci. Na pružnou pracovní dobu není nárok, nelze si ji tedy vynutit.