Stres v práci? Může způsobit smrt

V roce 2015 ukázala analýza tří set studií, že škodlivé poměry na pracovišti mají stejný vliv na úmrtnost a stejnou pravděpodobnost, že povedou k diagnostikování nějaké nemoci, jako pasivní kouření. Na to, aby se lidé zbytečně nevystavovali tabákovému dýmu, se přitom už dlouho pečlivě dbá.

Škodlivé prostředí na pracovišti? To je třeba dlouhá pracovní doba, rozpory mezi prací a rodinným životem nebo ekonomická nejistota vyplývající z obav ze ztráty práce. Negativní vliv má i nepravidelná nebo nepředvídatelná pracovní doba.

Poměry na pracovišti jsou podle řady studií hlavní příčinou stresu a proto i jednou z důležitých příčin rostoucích nákladů na zdravotní péči.

Výstižně pojmenovaný Americký ústav stresu tvrdí, že stres na pracovišti americkou ekonomiku stojí každý rok 300 miliard dolarů. Někteří vědci odhadují, že jen ve Spojených státech způsobí škodlivá praxe managementu až 120 tisíc úmrtí ročně. To by znamenalo, že poměry na pracovišti jsou pátou nejčastější příčinou smrti, horší než selhání ledvin nebo Alzheimerova choroba.

Stejné věci jako pracovníkům škodí i zaměstnavatelům

To, co škodí zaměstnancům, nicméně nepomáhá ani zaměstnavatelům. Dlouhá pracovní doba zpravidla snižuje hodinovou produktivitu práce. I když se to může zdát nečekané, propouštění výkon podniku obvykle nezlepší a často navíc přiměje k odchodu nejlepší zaměstnance.

Kvůli přímým nákladům v podobě odstupného i nepřímým důsledkům, jako je například ztráta zaměstnanců, kteří měli dobré vztahy se zákazníky, propouštění často neznamená ani úsporu finančních prostředků, konstatuje Pfeffer.

Jak dodává, různé výzkumy už po desetiletí ukazují, že pokud lidem dáte větší svobodu ohledně toho, jak a kdy můžou vykonávat své zaměstnání, zvýší to jejich motivaci a angažovanost.

Nikoho asi nepřekvapí, že stresovaní zaměstnanci častěji firmu opouští – a fluktuace je drahá. Bádání také potvrdilo to, co by mělo být očividné: že nemocní a stresovaní zaměstnanci nejsou v práci tak výkonní ani produktivní jako ti zdraví.

Část odpovědnosti ale leží také na zaměstnancích. Lidé by si měli zaměstnavatele vybírat nejen podle platu a možností kariérního růstu, ale i na základě toho, jestli bude práce prospívat jejich psychickému a fyzickému zdraví.

O poměry na pracovištích by se měly začít zajímat i vlády, znepokojené rostoucími náklady na zdravotnictví, protože stres způsobuje nemoci.